Hlásím se do diskuse jako "střední proud". Konzumu neholduju, ale ani asketicky nízkonákladový nejsem.
Žiju celý svůj dospělácký život cíleně na vesnicích - v Praze jsem drahně let študoval (mechanizaci zemědělství), předtím strojní průmku v profláknutém Mostě - a tak jsem se tehdy zařekl, že takhle tedy už nikdy.
Celý život jsem žil nízkonákladově - v podstatě proto, že na nic moc víc mi plat nikdy nestačil. Ono ale taky záleží, co si člověk pod slovem nízkonákladově představuje. Nezříkal jsem se ZÁKLADNÍCH technických pomocníků, usnadňujících život. Třeba auto jsem vždycky nějaké měl, vždycky ale starší až staré, a co se rozšířil pohon na LPG, tak vždycky takové.
Ono žít na venkově bez auta dost dobře nejde. Třeba lékaři na venkově prostě nejsou a nebudou, a cestovat celý den veřejnou dopravou k doktorovi a zpátky málokoho může těšit. A jak si přivézt třeba cihly nebo prkna z bouračky? Žebrat každou chvíli u sousedů by nepřineslo dobré sousedské vztahy, a ani by neumožnilo zapadnout do vesnického společenství.
Sdílení něčeho za určitých podmínek v konzumní společnosti určitě jde (třeba elektrokoloběžky, nebo hrablo na sníh okolo paneláku), ale na venkově se od nepaměti "nosí" soběstačnost, kloubená s ohleduplností k přírodě, prostě už jen proto, že v té přírodě na venkově člověk prostě žije. Ekologie se tomu začalo říkat až tehdy, když nezřízený velkopanský konzum začal přírodu dusit už přespříliš.